Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra L.) je vytrvalá bylina z čeledi bobovitých (Fabaceae), známá především díky svým dlouhým podzemním částem se sladkou, výrazně charakteristickou chutí.

Právě kořeny a podzemní výběžky lékořice jsou tradičně využívanou surovinou. Zpracovávají se například na lékořicový extrakt, který je základem některých cukrovinek známých jako pendrek.

Za typickou sladkou chuť lékořice odpovídá především glycyrrhizin, přirozená saponinová látka, která je výrazně sladší než běžný cukr.

Základní informace

• Český název: lékořice lysá

• Latinský název:Glycyrrhiza glabra L.

• Čeleď: bobovité (Fabaceae)

• Rod: lékořice (Glycyrrhiza)

• Životní forma: vytrvalá bylina

• Výška: přibližně 1–1,5 metru, podle podmínek i více

• Barva květů: světle fialová až modrofialová

• Plod: lusk

• Využívaná část: především kořen a podzemní výběžky

• Charakteristická chuť: výrazně sladká, aromatická

• Typické využití: cukrovinky, extrakty, aromatické směsi, tradiční bylinné použití

Jak lékořice lysá vypadá

Lékořice je statná vytrvalá rostlina s přímou, pevnou a větvenou lodyhou.

Nadzemní část obvykle dorůstá přibližně jednoho metru nebo více.

Pod zemí vytváří rozsáhlý systém:

• hlavních kořenů,

• postranních kořenů,

• dlouhých podzemních výběžků.

Právě tento podzemní systém umožňuje rostlině vytvářet rozsáhlejší porosty a zároveň představuje hospodářsky nejvýznamnější část rostliny.

Listy

Listy lékořice jsou:

• střídavé,

• lichozpeřené,

• složené z několika párů lístků a jednoho koncového lístku.

Jednotlivé lístky jsou nejčastěji:

• vejčité,

• eliptické,

• celokrajné,

• zelené až tmavě zelené.

Povrch může být lehce lepkavý díky přítomnosti žláznatých struktur.

Květy

Květy lékořice jsou uspořádány do vzpřímených nebo mírně šikmých hroznů.

Barva bývá:

• světle fialová,

• modrofialová,

• někdy bělavě fialová.

Tvar květu odpovídá typickému motýlokvětému květu rostlin z čeledi bobovitých.

Lékořice kvete nejčastěji během léta.

Plody

Plodem lékořice je lusk.

Obsahuje několik semen a po dozrání získává hnědavé zbarvení.

Lékořice se však při kulturním pěstování často rozmnožuje vegetativně pomocí částí podzemních výběžků, protože tím lze rychleji založit nový porost.

Kořen a podzemní výběžky

Nejdůležitější částí rostliny je podzemní systém.

Kořeny a oddenkovité výběžky jsou:

• dlouhé,

• poměrně silné,

• zvenčí hnědavé,

• uvnitř světle žluté až žlutohnědé,

• výrazně sladké.

Při rozkousání nebo rozžvýkání se typická lékořicová chuť objevuje velmi rychle.

Odkud lékořice pochází

Lékořice má rozsáhlý přirozený areál.

Podle databáze Plants of the World Online je Glycyrrhiza glabra původní v oblasti od centrálního Středomoří přes části jihozápadní a střední Asie až po Mongolsko a Pákistán.

Historicky je proto spojována jak se Středomořím, tak s oblastmi Blízkého východu a Asie.

Díky dlouhodobému pěstování se postupně rozšířila také do dalších zemí.

Lékořice v českých zemích

Lékořice není typickou původní rostlinou české krajiny.

Historicky se u nás začala pěstovat zejména v teplejších oblastech.

Starší prameny spojují její pěstování především s jižní Moravou, například s okolím:

• Mikulova,

• Bzence,

• Hustopečí.

Na některých místech mohla také zplaňovat.

Dnes je její běžné komerční pěstování v České republice spíše okrajové.

Historie používání lékořice

Lékořice patří mezi velmi staré užitkové rostliny.

Její kořen byl známý v:

• starověkém Egyptě,

• antickém světě,

• tradičních kulturách Asie,

• středověké Evropě.

Historické herbáře popisují pěstování, sklizeň i různé způsoby zpracování kořene.

Informace o historickém používání je však vhodné chápat jako etnobotanický a kulturní údaj, nikoli jako automatické potvrzení současného zdravotního účinku konkrétního potravinového výrobku.

Lékořice ve starověku

Lékořice byla ceněna především díky výrazné sladké chuti kořene.

Historické prameny zmiňují její používání v Egyptě, Řecku, Římě, Indii i dalších oblastech.

V různých obdobích se z ní připravovaly:

• nápoje,

• extrakty,

• sladké směsi,

• bylinné přípravky.

Přesný způsob použití se výrazně lišil podle doby a regionu.

Lékořice ve středověku

Také evropské středověké herbáře věnovaly lékořici značnou pozornost.

Pěstování bylo zajímavé především díky možnosti získat ze silných kořenů sladký extrakt.

V českém prostředí je lékořice popisována také ve starších herbářích a hospodářské literatuře.

Jak se lékořice sklízí

Pro zpracování se využívají především dostatečně vyvinuté kořeny a podzemní výběžky.

Sklizeň se tradičně provádí až po několika letech pěstování, kdy je podzemní systém dostatečně mohutný.

Po vyjmutí z půdy se kořeny:

• očistí,

• třídí,

• případně krájí,

• suší.

Podle zamýšleného použití mohou být dále drceny nebo extrahovány.

Sušený kořen lékořice

Usušený kořen lze nalézt:

• celý,

• řezaný,

• drcený,

• mletý.

Má:

• výrazně sladkou chuť,

• charakteristické aroma,

• žlutavou vnitřní barvu.

Používá se jako surovina pro další potravinářské a tradiční bylinné zpracování.

Co lékořice obsahuje

Kořen lékořice obsahuje komplex různých rostlinných látek.

Mezi známé skupiny patří například:

• triterpenoidní saponiny,

• flavonoidy,

• polysacharidy,

• cukry,

• škrob,

• kumarinové a další fenolické látky.

Nejznámější složkou je glycyrrhizin.

Přesné složení se mění podle původu rostliny, podmínek pěstování, stáří kořene a způsobu zpracování.

Glycyrrhizin

Glycyrrhizin, označovaný také jako glycyrrhizová nebo glycyrrhizinová složka v různých chemických formách, je jednou z nejcharakterističtějších látek lékořicového kořene.

Patří mezi saponiny a je výrazně sladší než sacharóza.

Díky tomu dodává lékořicovým výrobkům jejich typickou dlouhotrvající sladkou chuť.

Glycyrrhizin však není běžné sladidlo srovnatelné s cukrem – jde o biologicky aktivní přirozenou složku, jejíž vyšší a dlouhodobý příjem má význam také z hlediska bezpečnosti potravin.

Proč je lékořice tak sladká

Výraznou sladkost nevytváří pouze běžný cukr.

Velký podíl na chuti má právě glycyrrhizin, který má intenzivnější a déle doznívající sladkou chuť než sacharóza.

Proto lze sladkou chuť vnímat i u samotného usušeného kořene.

Flavonoidy v lékořici

Kořen obsahuje také různé flavonoidní látky.

V odborné literatuře jsou popisovány například sloučeniny příbuzné:

• liquiritinu,

• isoliquiritinu,

• liquiritigeninu,

• isoliquiritigeninu.

Jejich množství se může mezi jednotlivými surovinami lišit.

Samotná přítomnost těchto látek není zdravotním tvrzením pro potravinu.

Jak vzniká lékořicový extrakt

Tradiční lékořicový extrakt se vyrábí zpracováním kořene vodou.

Zjednodušeně lze proces popsat jako:

1. rozdrcení nebo nasekání kořene,

2. extrakci rozpustných látek,

3. oddělení pevných částí,

4. zahuštění získaného výluhu.

Výsledkem může být hustá tmavá až téměř černá hmota s velmi intenzivní sladkou lékořicovou chutí.

Lékořice a pendrek

V českém prostředí je lékořice tradičně spojována především s pendrekem.

Historický pendrek byl založen především na zahuštěném extraktu z lékořicového kořene.

Moderní lékořicové cukrovinky však mohou obsahovat různý podíl:

• lékořicového extraktu,

• cukru nebo glukózového sirupu,

• škrobu,

• želírujících složek,

• aromat,

• barviv,

• dalších ingrediencí.

Proto nejsou všechny výrobky označené jako lékořice nebo pendrek složením stejné.

Slaná lékořice

V některých zemích, zejména v severní Evropě, je oblíbená slaná lékořice.

Známá je například ve:

• Finsku,

• Švédsku,

• Dánsku,

• Nizozemsku.

Typickou chuť zde nevytváří pouze lékořicový extrakt, ale často také chlorid amonný, který dodává výrazně slanou až štiplavou chuť.

Tyto cukrovinky mají velmi odlišný chuťový profil od klasického českého sladkého pendreku.

Lékořice v cukrářství

Lékořicový extrakt se používá například do:

• bonbonů,

• pendreků,

• želé,

• pastilek,

• dražé,

• některých čokoládových nebo cukrářských výrobků.

Chuť může být doplněna také dalšími aromaty, například:

• anýzem,

• fenyklem,

• mátou.

Lékořice v nápojích

Lékořice může být součástí:

• bylinných nálevů,

• čajových směsí,

• kořeněných nápojů,

• některých likérů a dalších aromatizovaných výrobků.

Díky silné sladkosti může i malé množství výrazně ovlivnit výslednou chuť.

Lékořice a anýz – je to totéž?

Ne.

Chuť lékořice bývá někdy zaměňována za anýz, protože obě suroviny vytvářejí výrazně sladce kořeněný chuťový profil.

Botanicky však jde o úplně jiné rostliny:

• lékořice:Glycyrrhiza glabra

• anýz:Pimpinella anisum

Anýz vděčí za svou typickou vůni především anetholu, zatímco charakteristická sladkost lékořice souvisí zejména s glycyrrhizinem.

Lékořice a zdravotní tvrzení

Lékořice má dlouhou historii tradičního bylinného použití.

Evropská agentura pro léčivé přípravky zpracovala odborné podklady pro kořen druhů Glycyrrhiza glabra, Glycyrrhiza inflata a Glycyrrhiza uralensis používaný v rostlinných léčivých přípravcích.

To však neznamená, že stejné formulace lze automaticky používat v reklamě na:

• potraviny,

• cukrovinky,

• čaje vedené jako potraviny,

• doplňky stravy.

V komerční komunikaci podléhají zdravotní tvrzení pravidlům Evropské unie.

Proto není vhodné bez odpovídajícího právního základu uvádět například, že lékořice:

• léčí kašel,

• působí proti žaludečním vředům,

• léčí bronchitidu,

• působí protizánětlivě,

• léčí astma,

• podporuje konkrétní tělesné funkce.

Historické použití je možné popisovat jako historickou nebo etnobotanickou informaci, nikoli jako doporučení k léčbě.

Lékořice a bezpečnost

U lékořice je bezpečnostní část článku důležitější než u řady běžných koření.

Vyšší nebo dlouhodobý příjem glycyrrhizinu může být problematický, zejména protože může ovlivňovat hospodaření organismu se sodíkem a draslíkem a souviset se zvýšením krevního tlaku.

Proto není vhodné prezentovat lékořici jako potravinu vhodnou k neomezené konzumaci.

Riziko závisí především na:

• obsahu glycyrrhizinu,

• množství výrobku,

• četnosti konzumace,

• délce užívání,

• individuálním zdravotním stavu.

Lékořice a vysoký krevní tlak

Evropská potravinová legislativa věnuje lékořici zvláštní pozornost.

U některých cukrovinek a nápojů s vyšším obsahem glycyrrhizinové kyseliny nebo jejích solí musí být na obalu uvedeno zvláštní upozornění.

U výrobků splňujících stanovené limity se používá například sdělení:

„obsahuje lékořici – osoby trpící vysokým krevním tlakem by se měly vyvarovat nadměrné spotřeby.“

Konkrétní povinnost závisí na kategorii výrobku a koncentraci glycyrrhizinové kyseliny.

Povinné označování lékořice v EU

Nařízení (EU) č. 1169/2011 stanovuje zvláštní požadavky na označení některých potravin obsahujících lékořici nebo glycyrrhizinovou kyselinu.

U cukrovinek nebo nápojů může být podle koncentrace povinné například označení:

„obsahuje lékořici“

nebo upozornění určené osobám s vysokým krevním tlakem.

Proto je u konkrétního výrobku vždy nutné vycházet z jeho skutečného složení a koncentrace příslušných látek.

Lékořice v těhotenství a při zdravotních obtížích

Obecný informační článek na e-shopu by neměl nahrazovat individuální zdravotní doporučení.

Běžná cukrovinka, bylinný nálev, koncentrovaný extrakt a doplněk stravy mohou obsahovat velmi rozdílné množství účinných látek.

U osob s vysokým krevním tlakem, při užívání léků, během těhotenství nebo při dlouhodobé konzumaci koncentrovaných výrobků je proto důležité respektovat označení výrobku a případná odborná doporučení vztahující se přímo k danému přípravku.

Lékořice a léčivé přípravky

EMA se zabývá kořenem lékořice jako léčivou rostlinnou surovinou.

Tato oblast podléhá jinému regulačnímu režimu než potraviny.

Je proto důležité rozlišovat:

rostlinný léčivý přípravek ≠ běžná potravina ≠ doplněk stravy.

Skutečnost, že určitá rostlina existuje v evropské bylinné monografii, sama o sobě neopravňuje prodejce potraviny používat stejná léčebná tvrzení v marketingu.

Pěstování lékořice

Lékořice vyžaduje relativně dlouhou vegetační dobu.

Nejlépe prospívá na:

• slunném stanovišti,

• hlubší půdě,

• půdě umožňující rozvoj dlouhých kořenů,

• místech bez dlouhodobého zamokření.

Protože vytváří rozsáhlé podzemní výběžky, potřebuje dostatek prostoru.

Rozmnožování

Lékořici lze rozmnožovat:

• semeny,

• částmi podzemních výběžků.

Vegetativní způsob je praktický zejména při pěstování na kořenovou surovinu.

Rostlina se postupně rozrůstá a může vytvářet rozsáhlejší kolonie.

Sklizeň kořene

Kořen se zpravidla nesklízí z velmi mladých rostlin.

Pro kvalitní surovinu se rostliny nechávají několik vegetačních sezon vytvořit dostatečně silný podzemní systém.

Po sklizni se kořeny:

• očistí,

• případně oloupou,

• nakrájí,

• usuší.

Zpracování se liší podle zamýšleného použití.

Jak sušenou lékořici skladovat

Sušený kořen je vhodné uchovávat:

• v suchu,

• v dobře uzavřené nádobě,

• mimo přímé sluneční světlo,

• mimo zdroje vlhkosti.

Stejně jako u jiných sušených rostlinných surovin může dlouhodobé nevhodné skladování ovlivnit aroma i kvalitu.

Zajímavosti o lékořici

• Botanické jméno lékořice lysé je Glycyrrhiza glabra L.

• Patří do čeledi bobovitých stejně jako hrách, fazol nebo jetel.

• Využívá se především její podzemní část.

• Charakteristickou sladkou chuť vytváří zejména glycyrrhizin.

• Lékořice má dlouhou historii používání v Evropě i Asii.

• Zahuštěný lékořicový extrakt je tradičním základem pendreku.

• „Slaná lékořice“ je oblíbená zejména v severní Evropě.

• Lékořice a anýz nejsou botanicky příbuzné suroviny.

• Evropská legislativa stanovuje pro některé lékořicové potraviny zvláštní povinné upozornění.

• Lékořici není vhodné zaměňovat za běžné sladidlo vhodné k neomezené spotřebě.

Nejčastější otázky o lékořici

Co je lékořice?

Lékořice je rostlina Glycyrrhiza glabra z čeledi bobovitých. Nejčastěji se využívají její kořeny a podzemní výběžky.

Co je pendrek?

Pendrek je tradiční lékořicová cukrovinka založená na lékořicovém extraktu. Moderní výrobky mohou obsahovat také cukr, škrob, želírující látky, aromata a další složky.

Proč je lékořice sladká?

Především díky glycyrrhizinu, přirozené saponinové látce obsažené v kořeni.

Je lékořice totéž co anýz?

Ne. Jde o dvě botanicky zcela odlišné rostliny.

Která část lékořice se používá?

Především kořen a podzemní výběžky.

Kde lékořice původně roste?

Její přirozený areál sahá od oblasti centrálního Středomoří přes části Asie až po Mongolsko a Pákistán.

Roste lékořice v České republice?

Historicky se pěstovala zejména v teplejších oblastech jižní Moravy a místy mohla zplaňovat. Dnes není běžnou součástí české volné přírody ani významnou domácí plodinou.

Je možné jíst lékořici bez omezení?

Ne. U lékořice je vhodné respektovat množství a označení konkrétního výrobku. Vyšší a dlouhodobý příjem glycyrrhizinu může být problematický, zejména u citlivých osob.

Proč některé lékořicové výrobky upozorňují na vysoký krevní tlak?

Protože evropská legislativa vyžaduje u některých výrobků s vyšším obsahem glycyrrhizinové kyseliny zvláštní upozornění pro osoby trpící vysokým krevním tlakem.

Má lékořice léčivé použití?

Kořen lékořice je součástí evropských odborných podkladů pro určité rostlinné léčivé přípravky. To však není totéž jako povolení používat léčebná nebo zdravotní tvrzení při prodeji běžné potraviny či doplňku stravy.

Shrnutí

Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra) je vytrvalá rostlina z čeledi bobovitých známá především díky sladkým kořenům a podzemním výběžkům.

Z kořene se vyrábí lékořicový extrakt používaný v cukrářství, nápojích a dalších aromatických výrobcích. Charakteristickou sladkost způsobuje zejména glycyrrhizin.

Lékořice má dlouhou historii tradičního používání, ale u komerčního webu je důležité oddělovat historické informace od zdravotních a léčebných tvrzení.

Současně jde o rostlinu, u které má význam i bezpečnostní hledisko. Evropská pravidla proto u některých potravin s vyšším obsahem glycyrrhizinové kyseliny vyžadují zvláštní označení.

Upozornění: Tento článek má obecný informační a vzdělávací charakter. Informace o složení, historii a tradičním používání lékořice nepředstavují doporučení k diagnostice, prevenci ani léčbě onemocnění a nejsou zdravotním tvrzením pro konkrétní výrobek.

Aktualizováno: srpen 2026

Poznámka k tvorbě článku: Při přípravě a jazykovém zpracování textu byl jako pomocný nástroj využit model ChatGPT společnosti OpenAI. Výsledný obsah byl následně redakčně zpracován a upraven pro účely tohoto webu.