Rooibos

Rooibos je nápoj připravovaný ze sušených listů a mladých stonků rostliny Aspalathus linearis. Jde o keř z čeledi bobovitých (Fabaceae), který pochází z Jihoafrické republiky.

Přestože se rooibosu často říká „červený čaj“, botanicky nejde o pravý čaj. Pravé čaje, jako jsou černý, zelený nebo bílý čaj, pocházejí z čajovníku čínského (Camellia sinensis). Rooibos se proto přesněji řadí mezi bylinné nálevy.

Nápoj má typickou červenohnědou barvu, jemnou vůni a přirozeně nasládlou chuť. Neobsahuje přirozený kofein, a proto se často podává také v odpoledních a večerních hodinách.

Co je rooibos

Slovo rooibos pochází z afrikánštiny a znamená „červený keř“. Název odkazuje na charakteristickou barvu zpracované suroviny a připraveného nálevu.

Rostlina Aspalathus linearis je štíhlý, bohatě větvený keř s úzkými jehlicovitými listy. V přírodě i na plantážích roste v oblasti s výrazně suchým létem, zimními srážkami a chudými písčitými půdami.

Pro přípravu rooibosu se používají zejména:

• mladé větvičky,

• tenké stonky,

• jehlicovité listy.

Po sklizni se rostlinný materiál řeže na kratší části a dále zpracovává. Podle zvoleného postupu vzniká tradiční červený rooibos nebo méně běžný zelený rooibos.

Botanický popis rostliny

Aspalathus linearis patří do čeledi bobovitých. Je přizpůsobený specifickým přírodním podmínkám jihozápadní části Jihoafrické republiky.

Rostlina vytváří:

• vzpřímené až rozložité výhony,

• velké množství tenkých větví,

• úzké, téměř jehlicovité listy,

• drobné žluté květy typické pro bobovité rostliny,

• malé lusky obsahující semena.

Keř může podle prostředí a pěstované formy dorůstat přibližně jednoho až dvou metrů. Jeho vzhled se liší podle místa růstu, stáří rostliny a způsobu pěstování.

Kořenový systém je přizpůsobený suchému prostředí. Hlubší hlavní kořen pomáhá rostlině získávat vláhu během suchých letních měsíců, zatímco postranní kořeny využívají i menší množství srážek.

Jako zástupce bobovitých žije rooibos v symbiotickém vztahu s půdními bakteriemi, které se podílejí na zpřístupňování dusíku. Tato vlastnost mu pomáhá růst také v půdách s nízkým obsahem živin.

Původ a oblast pěstování

Rooibos je úzce spojený s oblastí jihozápadní části Jihoafrické republiky. Nejznámějším místem jeho produkce je pohoří Cederberg a jeho širší okolí v provincii Západní Kapsko.

Rostlině vyhovují:

• horká a suchá léta,

• chladnější a vlhčí zimy,

• kyselé písčité půdy,

• nízký obsah živin,

• místní vegetace typu fynbos.

Pěstování a zpracování rooibosu se postupně rozšířilo i do dalších vymezených částí provincií Západní a Severní Kapsko.

Evropská specifikace chráněného označení původu vymezuje oblasti, ve kterých musí proběhnout pěstování nebo sběr, zpracování, sušení a případná oxidace pravého rooibosu. Patří mezi ně Cederberg a další určené oblasti Západního Kapska a obec Hantam v Severním Kapsku.

Chráněné označení původu v EU

Označení Rooibos / Red Bush bylo v Evropské unii v roce 2021 zaregistrováno jako chráněné označení původu – CHOP.

Pod tímto chráněným názvem se rozumějí sušené listy a stonky rostliny Aspalathus linearis, které byly vypěstovány nebo získány z volně rostoucích rostlin a zpracovány ve vymezené oblasti Jihoafrické republiky.

Oficiální specifikace rozlišuje dvě základní podoby:

• oxidovaný rooibos,

• zelený neoxidovaný rooibos.

Rooibos může být dále použit jako složka čajových a bylinných směsí. Označení směsi však musí odpovídat platným pravidlům pro informace poskytované spotřebiteli.

Sklizeň rooibosu

Rooibos se sklízí během suchých a teplých měsíců jihoafrického léta. Hlavní období sklizně obvykle připadá na dobu od listopadu do května.

Keře se seřezávají ručně nebo mechanicky. Část rostliny musí zůstat zachována, aby mohla znovu obrůst.

Sklizený materiál tvoří směs:

• listů,

• mladých větviček,

• jemných stonků.

Čerstvě sklizené části rostlin se dopravují na místo zpracování označované jako „tea court“. Zde se řežou na krátké úseky a podle požadovaného výsledku dále zpracovávají.

Výroba červeného rooibosu

Tradiční červený rooibos prochází zpracováním, při kterém dochází k enzymatické oxidaci rostlinného materiálu.

Základní postup zahrnuje:

1. sklizeň mladých výhonů,

2. nařezání listů a stonků,

3. navlhčení a mechanické narušení materiálu,

4. rozložení nebo navršení na zpracovatelské ploše,

5. řízenou oxidaci,

6. sušení na slunci,

7. třídění a kontrolu kvality.

Během oxidace se původně zelený rostlinný materiál postupně zbarvuje do hnědé až cihlově červené barvy. Současně se mění jeho chuť, vůně a zastoupení některých přirozeně obsažených látek.

Výraz „fermentovaný rooibos“ se používá tradičně, ale nejde o kvašení způsobené mikroorganismy v běžném smyslu slova. Přesnější je označení oxidovaný rooibos.

Zelený rooibos

Zelený rooibos se vyrábí bez hlavní oxidační fáze. Čerstvě nařezané listy a stonky se co nejrychleji suší, aby se omezily změny barvy a složení.

Výsledná surovina má:

• světle zelenou až žlutozelenou barvu,

• jemnější a svěžejší chuť,

• lehce bylinné nebo travnaté tóny,

• odlišný poměr přirozených polyfenolických látek.

Zelený rooibos je obvykle méně běžný a jeho výroba může být náročnější, protože je potřeba zabránit nežádoucímu hnědnutí suroviny.

Barva, vůně a chuť

Oxidovaný rooibos vytváří čirý nálev jantarové, měděné až červenohnědé barvy.

Jeho chuť bývá popisována jako:

• jemně nasládlá,

• medová,

• karamelová,

• ovocná,

• lehce dřevitá,

• mírně kořenitá.

Mohou se objevovat také tóny citrusů, bobulového ovoce, meruňkového džemu, skořice, květin nebo místní vegetace fynbos.

Konkrétní chuť závisí na oblasti původu, kvalitě suroviny, ročníku, způsobu zpracování, skladování i přípravě nálevu. Oficiální evropská specifikace připouští vedle sladkých a ovocných tónů také lehkou hořkost, kyselost nebo svíravost.

Obsah kofeinu

Rooibos přirozeně neobsahuje kofein. Není tedy potřeba jej dodatečně dekofeinizovat.

Tím se liší od nápojů připravovaných z čajovníku čínského, mezi které patří:

• černý čaj,

• zelený čaj,

• bílý čaj,

• oolong,

• pu-erh.

U ochucených směsí je však vždy vhodné zkontrolovat složení. Výrobek může vedle rooibosu obsahovat také pravý čaj, guaranu, maté nebo jinou složku s kofeinem.

Přirozeně obsažené látky

Rooibos obsahuje řadu přirozených rostlinných sloučenin. Nejčastěji se zmiňují polyfenolické látky a flavonoidy.

Mezi charakteristické složky patří:

• aspalathin,

• nothofagin,

• orientin,

• isoorientin,

• rutin,

• quercetinové deriváty.

Aspalathin patří mezi látky typické pro rostlinu Aspalathus linearis. Zastoupení jednotlivých sloučenin se liší mezi zeleným a oxidovaným rooibosem a závisí také na odrůdě, podmínkách růstu, sklizni a zpracování.

Informace o obsahu těchto látek jsou fytochemickým popisem suroviny. Samotná přítomnost určité sloučeniny není důkazem konkrétního zdravotního účinku hotového nápoje.

Rooibos a minerální látky

V rooibosu lze laboratorně zjistit různá množství minerálních prvků. Jejich obsah se může lišit podle půdy, lokality, sklizně, poměru listů a stonků i způsobu přípravy.

Po zalití se do nápoje přenese pouze část látek přítomných v sušené surovině. Běžný šálek rooibosu proto nelze bez konkrétního rozboru automaticky označovat za významný zdroj vápníku, železa, hořčíku nebo jiného minerálu.

Výživová tvrzení, například „zdroj mědi“ nebo „s vysokým obsahem minerálů“, lze použít pouze tehdy, pokud výrobek splňuje právně stanovené množstevní podmínky.

Rooibos a vitamin C

Rooibos bývá někdy mylně prezentován jako významný zdroj vitaminu C.

Množství vitaminu C v běžně připraveném nálevu však nelze považovat za významné bez konkrétní laboratorní analýzy výrobku. Obecné tvrzení, že každý rooibos poskytuje významné množství vitaminu C, proto není vhodné.

Jak rooibos připravit

Přesný způsob přípravy se může lišit podle výrobce a velikosti částic. Vždy je vhodné řídit se návodem uvedeným na obalu konkrétního výrobku.

Obvyklý postup:

1. použijte přibližně jednu až dvě čajové lžičky rooibosu na 250 ml vody,

2. zalijte čerstvě převařenou vodou,

3. nechte louhovat přibližně 5 až 10 minut,

4. nálev přeceďte.

Delší louhování obvykle zvýrazní barvu a chuť. Rooibos při delším louhování zpravidla nezískává tak výraznou svíravost jako některé pravé čaje.

Připravený nápoj lze podávat:

• samotný,

• s mlékem nebo rostlinnou alternativou,

• s citronem,

• s medem nebo cukrem,

• teplý,

• vychlazený s ledem.

Rooibos s mlékem

V Jihoafrické republice se rooibos tradičně podává také s mlékem a cukrem, podobně jako černý čaj.

Jeho přirozeně jemná chuť se dobře kombinuje s:

• kravským mlékem,

• ovesným nápojem,

• mandlovým nápojem,

• kokosovým nápojem,

• kořením.

Při použití rostlinné alternativy je vhodné zohlednit, že některé výrobky obsahují přidaný cukr nebo aromata.

Ledový rooibos

Rooibos lze připravit také jako studený nápoj.

Pro ledovou variantu se může použít silnější nálev, který se po vychladnutí doplní ledem. Přidat lze například:

• plátky citrusů,

• čerstvé ovoce,

• mátu,

• skořici,

• zázvor,

• ovocnou šťávu.

Hotový nápoj je vhodné uchovávat v chladničce a spotřebovat v krátké době.

Red espresso

Jemně mletý rooibos lze připravit pod tlakem podobným způsobem jako espresso. Tento typ nápoje se označuje jako red espresso nebo rooibos espresso.

Lze jej použít také jako základ pro nápoje inspirované kávovými specialitami, například:

• rooibos latte,

• rooibos cappuccino,

• ledové rooibos latte.

Nejde však o kávu ani o pravé espresso z kávových zrn.

Rooibos ve směsích

Rooibos se často kombinuje s dalšími složkami, například:

• vanilkou,

• skořicí,

• pomerančovou kůrou,

• citronovou trávou,

• zázvorem,

• ibiškem,

• ovocem,

• kořením.

Výsledná chuť a vlastnosti nápoje vždy závisí na celém složení směsi. Výrobek označený jako „rooibosová směs“ nemusí obsahovat pouze rooibos.

U spotřebitelského balení je proto důležité zkontrolovat seznam složek, uvedená aromata a případné alergeny.

Historie rooibosu

Používání místních rostlin k přípravě nápojů má v oblasti dnešní Jihoafrické republiky dlouhou tradici.

Švédský přírodovědec Carl Peter Thunberg v roce 1772 zaznamenal, že místní obyvatelé sbírali rostlinu a připravovali z ní nápoj. Rostlinný materiál se tehdy sbíral v horách, svazoval a převážel z obtížně dostupných míst.

Základy zpracování, které se v upravené podobě používají dodnes, zahrnovaly:

• nařezání rostliny,

• narušení listů a stonků,

• ponechání materiálu k oxidaci,

• sušení na slunci.

Významným krokem ke komerčnímu pěstování byly ve 20. století pokusy s klíčením a výsevem semen. Semena rooibosu mají tvrdý povrch, a proto se před výsevem narušují způsobem, který napodobuje působení přírodních požárů.

Součástí historie je také tradiční sběr velmi drobných semen z mravenišť, protože mravenci semena shromažďovali a usnadňovali jejich nalezení.

Rooibos a životní prostředí

Pěstování rooibosu je úzce propojeno s citlivou oblastí Kapské květenné říše a vegetací fynbos.

Rostlina je přizpůsobena:

• dlouhému suchému létu,

• zimním srážkám,

• kyselým písčitým půdám,

• nízkému obsahu živin,

• přirozenému výskytu požárů.

Odpovědné pěstování zahrnuje ochranu půdy, šetrné zacházení s okolní vegetací, omezení eroze a zachování části rostliny při sklizni.

U produktů lze hledat informace o původu, systému pěstování a případných nezávislých certifikacích. Tyto údaje však musí být konkrétní a doložitelné.

Skladování

Sušený rooibos je vhodné skladovat:

• v suchu,

• mimo přímé sluneční záření,

• v dobře uzavřeném obalu,

• odděleně od výrazně aromatických potravin,

• při běžné pokojové teplotě.

Rooibos snadno přejímá okolní pachy a dlouhodobý kontakt se vzdušnou vlhkostí může zhoršit jeho kvalitu.

Po otevření je vhodné obal vždy důkladně uzavřít a dodržet datum minimální trvanlivosti uvedené výrobcem.

Nejčastější otázky

Je rooibos pravý čaj?

Ne. Rooibos se připravuje z rostliny Aspalathus linearis, zatímco pravý čaj pochází z čajovníku čínského (Camellia sinensis). Rooibos je bylinný nálev.

Obsahuje rooibos kofein?

Čistý rooibos přirozeně kofein neobsahuje. U ochucených směsí je však nutné zkontrolovat všechny složky.

Jaký je rozdíl mezi červeným a zeleným rooibosem?

Červený rooibos prochází oxidací, během níž získává červenohnědou barvu a jemnější sladkou chuť. Zelený rooibos se suší bez hlavní oxidační fáze a zachovává si zelenější barvu a svěžejší bylinný charakter.

Jak dlouho se rooibos louhuje?

Obvykle přibližně 5 až 10 minut. Rozhodující je návod výrobce konkrétního produktu.

Lze rooibos zalít vroucí vodou?

Ano. Rooibos se běžně připravuje vodou o teplotě blízké bodu varu.

Lze rooibos pít studený?

Ano. Po vychlazení se hodí jako základ ledového nápoje s ovocem, citrusy, mátou nebo kořením.

Proč se mu říká červený čaj?

Název odkazuje na červenohnědou barvu oxidované suroviny a připraveného nálevu. Botanicky však nejde o pravý čaj.

Je každý výrobek označený jako rooibos čistý rooibos?

Ne vždy. Rooibos může být součástí ochucené nebo bylinné směsi. Přesné složení je uvedeno v seznamu složek.

Legislativní upozornění

Informace o potravinách musí být v Evropské unii přesné, srozumitelné a nesmějí spotřebitele uvádět v omyl.

Výživová a zdravotní tvrzení podléhají zejména nařízení (ES) č. 1924/2006. U rooibosu proto nelze bez splnění konkrétních právních podmínek tvrdit, že:

• léčí nebo zmírňuje alergie,

• působí proti astmatu,

• pomáhá při dětské kolice,

• léčí trávicí obtíže,

• snižuje hladinu kyseliny močové,

• léčí dnu,

• působí proti rakovině,

• potlačuje virus HIV,

• předchází konkrétním onemocněním.

Laboratorní studie, výzkum izolovaných látek nebo tradiční používání samy o sobě neopravňují k použití zdravotního tvrzení v obchodní komunikaci.

Také tvrzení o minerálních látkách, vitaminech nebo jiných živinách lze uvést pouze tehdy, pokud konkrétní výrobek splňuje stanovené podmínky a údaje jsou doloženy.

Tento článek proto obsahuje pouze botanické, historické, výrobní, senzorické a obecné potravinářské informace. Nepřisuzuje rooibosu schopnost předcházet nemocem, léčit je ani zmírňovat jejich příznaky.

Shrnutí

Rooibos je bylinný nálev připravovaný ze sušených listů a stonků jihoafrického keře Aspalathus linearis.

Tradiční červený rooibos prochází oxidací, díky které získává cihlově červenou barvu a jemně nasládlou, medovou až karamelovou chuť. Zelený rooibos se vyrábí bez hlavní oxidační fáze a má svěžejší bylinný charakter.

Čistý rooibos přirozeně neobsahuje kofein. Lze jej podávat teplý i studený, samotný, s mlékem nebo jako součást ochucených směsí.

Název Rooibos / Red Bush je v Evropské unii chráněným označením původu, které se vztahuje na výrobek pocházející z vymezené oblasti Jihoafrické republiky.