Vitamín C

Vitamín C (kyselina askorbová, E300) je ve vodě rozpustná živná látka (živina) a vitamín nezbytný k životu a udržení tělesného zdraví, v lidském těle plní vitamín C mnoho důležitých funkcí. Je citlivý na teplo a vysoce citlivý na oxidaci. Jeho chemický název je kyselina L-askorbová neboli L-enantiomer (optický izomer, optický antipod) kyseliny askorbové, její sumární vzorec je C₆H₈O₆.

Chemicky byl vitamín C poprvé izolován v roce 1928 maďarským biochemikem, laureátem Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství z roku 1937 Albertem Szent-Györgyim, tehdy pod názvem kyselina hexuronová (dnes se tento pojem používá pro uronové kyseliny odvozené od hexóz). O čtyři roky později, v dubnu 1932, Charles Glen King z Pittsburské univerzity dokázal, že se jedná o stejnou chemickou látku, která je obsažena například v ovoci a zabraňuje kurdějím (nezávisle na něm a přibližně ve stejné době k tomuto objevu dospěl i Albert Szent-Györgyi). Sir Walter Norman Haworth z Birminghamské univerzity, držitel Nobelovy ceny za chemii z roku 1937, dokázal jako první vypracovat přesnou chemickou strukturu vitamínu C a vyrobit ho syntetickou cestou.

Většina zvířat a rostlin si syntetizuje tento vitamín sama a nepotřebuje žádné jeho přídavky. Přirozeně si jej nedovedou vytvářet např. lidé a některé další druhy primátů, morčata, kapybara, indický netopýr, mezi ptactvem pak červení bulbulové a z vodních živočichů třeba pstruh duhový a losos.

Tento poznatek vedl některé vědce k závěru, že neschopnost přirozené produkce vitamínu C je genetický defekt, a následně k hypotéze (částečně vyvrácené), že pokud by se jeho hladina u člověka vyrovnala s hladinou u zvířat, vedlo by to ke zlepšení jeho celkového zdravotního stavu. Ztráta schopnosti biosyntézy vitamínu C nepředstavovala, vzhledem k jeho bohatým přírodním zdrojům, pro člověka z evolučního hlediska vážnější problém. Podle některých hypotéz přinesla změna na externí příjem této látky dokonce některé výhody. K hlavním propagátorům kontroverzního užívání vysokých dávek vitamínu C patřil například dvojnásobný držitel Nobelovy ceny Linus Pauling. Tvrdil, že vitamín C je lékem na všechno – od nachlazení po rakovinu (v řadě studií se však pozitivní účinek vyšších dávek askorbátu na lidský organismus nepotvrdil, někdy dokonce vedlo dlouhodobé podávání vysokých dávek askorbátu ke zvýšení nemocnosti i úmrtnosti). Na sklonku svého dlouhého života (dožil se devadesáti tří let) užíval denně dávky 12 000 mg vitamínu C a toto množství dokonce zvyšoval na 40 000 mg v době, kdy u sebe pozoroval příznaky nachlazení (doporučená denní dávka je v EU 60–100 mg). Tato tvrzení byla vyvrácena a podobné metody byly dalšími výzkumy prohlášeny za šarlatánství.

Z rostlinných zdrojů je na vitamín C velmi bohatý šípek, rakytník, dále např. citrusy (limetka, citrón, pomeranč, grapefruit), brambory nebo rajčata, papriky, papája, brokolice, rybíz černý, jahody, květák, špenát, kiwi, brusinky, plody kopřivy.

Při tepelném zpracování potravin v nich dochází k úbytku vitamínu C (včetně ohřevu v mikrovlnné troubě). Zpracováním se snižuje obsah vitamínu cca o 10 % za každých 5 minut vaření, sušením až 50 %, šetrnější je dušení v páře. Velké ztráty způsobuje tepelná konzervace a blanšírování. Vitamín C se rozkládá oxidací a to rychleji při vyšší teplotě. Za pokojové teploty se ztrácí zhruba během měsíce (včetně džusů). U kandování dochází k obdobné ztrátě, ale lze ji zpomalit snížením teploty. Nejlepší je zdroj vitamínu C zmrazit či zabránit oxidaci (skladování tablet v suchých místech).

Vitamín C je potřebný pro metabolizmus aminokyselin, konkrétně pro vznik nekódovaných aminokyselin hydroxylysinu a hydroxyprolinu. Tím se podílí na syntéze kolagenu. Nedostatek vitamínu C se proto projevuje menší pevností cévní stěny, především vlásečnic, a zvýšenou krvácivostí, a dále typicky sníženou pevností vazivového aparátu zubu a s tím spojeným vikláním a vypadáváním zubů. Dále je vitamín C důležitý pro tkáňové dýchání. Podporuje vstřebávání železa, stimuluje tvorbu bílých krvinek, vývoj kostí, zubů a chrupavek, podporuje růst. Podílí se také na antioxidační obraně buňky, neboť dokáže redukovat tokoferylový radikál (ovšem za určitých podmínek může askorbát v organismu působit naopak i prooxidačně).

Doporučená denní dávka vitamínu C je podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) 90 miligramů za den pro dospělého zdravého muže a 80 mg pro dospělou zdravou ženu.

V minulosti se některým skupinám osob doporučovaly vyšší dávky vitamínu C, někdy i několik set miligramů za den. V řadě studií se však pozitivní účinek vyšších dávek askorbátu na lidský organismus nepotvrdil, někdy dokonce vedlo dlouhodobé podávání vysokých dávek askorbátu ke zvýšení nemocnosti i úmrtnosti (tzv. antioxidační paradox).

Mírná hypovitaminóza se projevuje zpomaleným růstem, zvýšenou kazivostí zubů, narušením stavby kostí (v dětství osteomalacií), krvácením do kloubů a jejich deformacemi, nedostatečnou odolností proti infekcím, zvýšenou únavou, žaludečními problémy, lámavými vlásečnicemi a sníženou tvorbou mléka.

Extrémní hypovitaminóza (avitaminóza) způsobuje nemoc kurděje, která se projevuje anémií (chudokrevností), krvácivostí, otokem kloubů a dásní, ztrátou zubů, křehkostí kostí, sterilitou, častými infekcemi, atrofií (oslabováním a prodlužováním svalstva) a žaludečními vředy.

Akutní toxicita vitamínu C je malá. Podání vysoké dávky vede zpravidla nanejvýš k podráždění žaludku a zažívacího traktu. Ke klasické hypervitaminóze u tohoto vitamínu nedochází. Tělo si nevytváří zásoby vitamínu C a jeho přebytek se vyloučí ledvinami. Po vysazení déletrvajícího zvýšeného příjmu vitamínu C však může dojít k paradoxní hypovitaminóze. Podávání vysokých dávek vitamínu C může interferovat s podáváním některých léků; nebezpečná může být kombinace s některými stopovými prvky, zejména přechodnými kovy, která může vést k tvorbě reaktivních forem kyslíku, v minulosti byly popsány i klinicky významné otravy. Vysoké dávky askorbátu také interferují s řadou běžných klinickobiochemických vyšetření.

Ačkoliv to není přesvědčivě dokázáno, sportovci nejspíš potřebují o něco více vitamínu C než lidé se sedavým způsobem života, protože tento vitamín hraje roli v nápravě oxidačního poškození a při léčení a hojení. Denní doporučená dávka se pohybuje v rozmezí 60 – 100 mg. Doplňky stravy povětšinou uvolňují vitamínu C postupně, kdyby došlo k předávkování, hrozí pouze vyloučení vitamínu C močí. Můžeme tedy říci, že doplňování vitamínu C je žádoucí. Negativní důsledky suplementace vitamínem C byly pozorovány pouze u extrémně nadlimitních dávek vitamínu C (v gramech), a to při dlouhodobé konzumaci. Negativním projevem předávkování je například podráždění žaludku, nevolnost, zvracení, průjem, bolesti hlavy a podle některých studií zvýšení rizika rakoviny. U predisponovaných osob se může zvýšit riziko vzniku ledvinových kamenů, u vegetariánů může docházet k poruchám příjmu železa.

U osob se zvýšenou spotřebou vitamínu C je vhodné zvažovat adekvátní suplementaci preparátem s postupným uvolňováním vitamínu C. Do uvedené skupiny osob lze zařadit kuřáky, těhotné a kojící ženy, starší osoby, osoby se zvýšenou fyzickou a psychickou zátěží.

V potravinářském průmyslu se kyselina askorbová používá k omezení oxidace v potravinách. Snižuje oxidaci tuků, přidává se proto zejména do uzenin, ve kterých pomáhá udržovat červenou barvu