Aloe vera

Název:

Rodové jméno Aloe pochází z arabského slova alloeh (v současné arabštině الأَلْوَة, al-ʾalwatu), což označuje jasnou (či zářivou) hořkou látku. Latinské slovo verus znamená pravý.

Aloi pravou poprvé popsal v roce 1753 Carl Linné pod názvem Aloe perfoliata var. vera L. V roce 1768 tento taxon popsali nezávisle na sobě dva botanici jako samostatný druh: Nicolaas Laurens Burman pod názvem Aloe vera (L)Burm.f. a asi o 14 dní později Philip Miller pod názvem Aloe barbadensis Mill. Protože se o Burmanově názvu nevědělo, uváděl se po nějaký čas jako platný název Aloe barbadensis a ve starších pracích se s ním lze často setkat. V témže čase jako Aloe barbadensis Mill. publikoval Miller nezávisle na Burmanovi i název Aloe vera Mill., kterým ovšem pojmenoval jiný, příbuzný taxon z ostrova Sokotra a přilehlého území Afriky. Tento Millerův název (Aloe vera Mill.) se následně po nalezení Burmanovy publikace stal neplatným, neboť Burman publikoval název Aloe vera dříve a má tedy prioritu. Pro druh, popsaný Millerem jako Aloe vera Mill., bylo nalezeno jiné platné jméno: Aloe succotrina Lam., publikované předtím již v roce 1783 Jean-Baptiste Lamarckem.

Popis:

Aloe pravá je sukulentní vytrvalá bylina, dosahující i s květenstvím výšky 60 až 90 cm. Dlouze kopinaté listy, uspořádané v listových růžicích, jsou světle zelené, dužnaté a tuhé, 15 až 50 cm dlouhé a 4 až 7 cm široké, na okraji řídce ostnitě zubaté, na vrcholu zakončené 2 až 3 zuby. Růžice mohou být přisedlé nebo nasedající na vrchol krátkého stonku. Volně rostoucí rostliny vytvářejí odnože a často pak tvoří husté trsy. U některých forem jsou listy světle skvrnité (Aloe vera var. chinensis). Květy vyrůstají v přímém, až 90 cm vysokém, hroznovitém květenství. Stopka (hlavní osa) květenství je až 2 cm silná. Samotný hrozen je 30 až 40 cm dlouhý a 5 až 6 cm široký, někdy na bázi ještě s 1 až 2 vystoupavými postranními větvemi. Květy jsou válcovité, mírně prohnuté, bledě žluté a červeně naběhlé, asi 2,5 cm dlouhé, krátce stopkaté a v průběhu rozkvétání se stáčejí ústím dolů. Okvětní lístky jsou srostlé ve válcovitou trubku, vnější cípy okvětí jsou na vrcholu slabě ven zahnuté. Květy jsou podepřeny bělavými, široce kopinatými listeny. Tyčinek je 6, jsou přirostlé na bázi květní trubky a vyčnívají z květů. Semeník je srostlý ze 3 plodolistů a obsahuje mnoho vajíček. Na vrcholu nese nitkovitou čnělku, vyčnívající z květu a nesoucí drobnou bliznu. Plodem je pouzdrosečná trojpouzdrá tobolka s mnoha semeny.

Význam a využití v konvenční medicíně:

V době, kdy bylo k dispozici jen málo klinických studií o působení aloe a tyto studie přinášely rozporuplné výsledky, byl léčivý účinek často zpochybňován, a to navzdory značné popularitě využívání aloe v domácím léčení a nehledě na tisíciletou historii jejího používání. Od 90. let 20. století se však množí odborné studie, publikované v odborných medicínských časopisech a odkrývající mnohostranné účinky této rostliny. V roce 2006 byla zveřejněna studie přinášející komplexní zhodnocení známého působení a využití aloe v medicíně. Závěrem této studie je, že efektivita a bezpečnost vnitřního a vnějšího užívání aloe je vzhledem k farmakologické komplexnosti tohoto léčiva a nesrovnalostem v literatuře až doposud nedostatečně prozkoumána.

Rozporuplné výsledky studií z druhé půlky 20. století lze z určité části přičíst na vrub chybám v provedení, jako je např. omyl v identifikaci rostlin, špatný rostlinný materiál (příliš mladé nebo naopak přestárlé či nečerstvé listy) nebo studie s přídavkem jiné biologicky aktivní substance potenciálně ovlivňující výsledek, jako jsou např. antibiotika. Například v roce 1949 byl testován účinek většího souboru vzorků různých rostlin proti bakterii Mycobacterium tuberculosis, původci tuberkulózy, a aloe pravá (Aloe vera) se ukázala jako ze všech studovaných rostlin nejúčinnější. V roce 1963 byla provedena další studie, v níž byl druh Aloe barbadensis (synonymum Aloe vera) shledán neúčinným, zatímco druhy Aloe chinensis (též synonymum Aloe vera) a Aloe succotrina (příbuzný druh) se projevily jako nejúčinnější.

Extrakt z gelu z aloe pravé má z hlediska léčení popálenin komplexní účinek, podporující rychlejší hojení. Při jeho aplikaci se vytváří na povrchu rány zvlhčující film, působí protizánětlivě, podporuje růst fibroblastů a obnovu i zesíťování kolagenu a zvyšuje pevnost tkáně, dále urychluje granulaci nové pokožky, zlepšuje přísun kyslíku a živin do tkáně a dochází k rychlejší obnově cévního zásobení. Celkově se rána rychleji uzavírá, je čistší a se zdravou granulující pokožkou. Studie prokázaly podstatný rozdíl v hojení oproti kontrolnímu vzorku, navíc se ukázalo, že aplikace aloe pravé snižuje množství odumřelé tkáně v ráně. K rychlejšímu hojení dochází při zevní i při vnitřní (perorální) aplikaci. Mimo to pomáhá gel z aloe stimulovat regeneraci buněk a má svíravé, zvláčňující, antivirotické, antibakteriální a antimykotické účinky. Je účinný mj. na lehká řezná poranění a odřeniny, otlaky, bodnutí krev sajícím hmyzem či žihadlem, pohmožděniny, akné a kazy na pleti, poškození kůže šťávou z jedovatce kořenujícího (Toxicodendron radicans), kožní vředy a ekzémy. Nejlepší účinky má čerstvý gel bez obsahu anthrachinonů (odbarvený).

V roce 1996 byla z aloe izolována nová látka s protizánětlivým působením, nazvaná C-glukosylchromon. Jako další látka s prokazatelně protizánětlivým účinkem byl identifikován také v gelu nejhojněji zastoupený cukr, manóza-6-fosfát. Různé studie potvrdily ochranné působení gelu z aloe proti škodlivému gama záření, měkkému rentgenovému záření a UV-B záření.

Látky obsažené v listech napomáhají léčení kožních problémů jako jsou ekzémy nebo lupénka.

Latex z aloe pravé působí jako silné projímadlo. Za tento účinek jsou odpovědné obsažené glykosidy, deriváty anthrachinonu, zejména barbaloin a isobarbaloin. Podobné látky obsahují i jiné rostliny s projímavým účinkem, např. krušina olšová, sena (Senna) nebo řešetlák Purshův (Rhamnus purshiana). Glykosidy v aloe samy o sobě projímavé nejsou, bylo však zjištěno, že se v tlustém střevě mění vlivem střevní flóry na silně projímavý aloe-emodin-9-anthron, aloe-emodin a další metabolity. Dále bylo zjištěno, že mezi jednotlivými lidmi jsou rozdíly v citlivosti na tyto látky a vliv má i stravování. Účinek podporuje např. strava s obsahem železitých solí anebo na železo bohatého masa, zatímco cereálie a komplexní sacharidy jej tlumí. Výzkumy ukazují, že metabolity barbaloinu působí společně (synergicky), neboť podávání čistých anthronů tak silný projímavý účinek nemá. Účinné látky zvyšují v tlustém střevě propustnost střevní sliznice, narušují rovnováhu ve vstřebávání vody ze střeva, podporují peristaltiku a sekreci slizu.

U polysacharidů obsažených v gelu aloe pravé byly mimo jiné zjištěny imunostimulující účinky. Jedná se zejména o acemanan, dále glukomanan a galaktogalakturan. Na přelomu tisíciletí byl v aloi pravé rozpoznán nový glykoprotein s antialergenním působením, nazvaný alprogen. Některými klinickými studiemi bylo potvrzeno protizánětlivé, antivirotické a antibakteriální působení extraktu z aloe pravé.

In vitro bylo zjištěno rovněž baktericidní působení na Streptococcus agalactiae, Enterobacter cloacae, Klebsiella pneumoniae, Pseudomonas aeruginosa, Serratia marcescens a Citrobacter sp., bakteriostatické působení na Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes a Salmonella paratyphi a inhibiční na Mycobacterium tuberculosis a Bacillus subtilis. Při studiích in vitro byl dokonce prokázán vliv na zpomalení replikace viru HIV, pokusy in vivo však byly bez znatelného účinku.

Při podávání gelu z aloe bylo klinicky prokázáno snížení hladiny krevního cukru a triglyceridů u diabetických pacientů. Gel má rovněž antioxidační účinky. U myší s uměle navozenou cukrovkou bylo zjištěno zmírnění oxidativního poškození mozku způsobeného nahromaděnými radikály, stejně jako snížená peroxidace lipidů v ledvinách. Při srovnávací studii s podáváním gelu z aloe a placeba byl u pacientů zjištěn významný pokles hladiny cholesterolu, triglyceridů a nízkodenzitních lipoproteinů v krvi. Byla rovněž provedena rozsáhlá studie s 5000 pacienty s onemocněním srdce, jimž byl ve stravě podáván gel z aloe po dobu 3 měsíců. Výsledkem bylo významné snížení hladiny cholesterolu, celkového obsahu tuků a triglyceridů v krevním séru. Pacienti, kteří měli navíc i cukrovku, vykazovali na lačno i po jídle sníženou hladinu glukózy v krvi.

Aloe-emodin, látka obsažená v malém množství v listech aloe pravé, byl zkoumán jako látka s potenciálně protirakovinným působením. Bylo zjištěno, že tato látka působí cytotoxicky proti některým typům nádorů včetně leukemických, zatímco normální buňky nepoškozuje. Dalšími látkami zkoumanými v souvislosti s protirakovinným působením jsou lektiny. Bylo zjištěno, že lektinová frakce z čerstvé aloe podporuje růst (proliferaci) normálních buněk, zatímco nádorových ne.

Extrakt z gelu z aloe pravé, označovaný jako acemanan hydrogel, má využití v zubním lékařství. Urychluje hojení po extrakci zubu, hojí afty, redukuje množství zubního plaku, tlumí zánět dásní a zánětlivé onemocnění známé jako lichen planus aj. Na rozdíl od jiných používaných prostředků nemá nepříjemnou chuť a nepálí v ráně.

Toxické účinky a možnost akutního předávkování byly zjištěny pouze u latexu. Mezi hlavní příznaky náleží zejména prudký a silný průjem se všemi průvodními jevy, mezi něž patří především ztráta tekutin a draslíku a nerovnováha elektrolytů. Kontraindikace vnitřního podávání jsou podobné jako u jiných přípravků s kontaktním projímavým účinkem, jako je např. sena (Senna) nebo krušina olšová. Latex by neměl být podáván pacientům se zánětlivým onemocněním trávicího traktu, zúžením a neprůchodností střev, s křečemi, kolikou, krvácejícími hemoroidy, zánětem ledvin a nediagnostikovanými trávicími potížemi. Vnitřní podávání není doporučeno těhotným a kojícím ženám a dětem do 10 let věku. Užívání projímadel tohoto typu delší než 2 týdny vyžaduje lékařský dohled. Možné vedlejší účinky použití latexu jako projímadla zahrnují zejména břišní bolesti a křeče.

V souvislosti s deriváty anthrachinonu je zmiňován fakt, že některé z látek na této bázi jsou karcinogenní. V roce 2013 byla zveřejněna studie na potkanech, prokazující při dlouhodobém podávání surové (neodbarvené, tedy obsahující anthrachinony) šťávy z listů aloe pravé rakovinotvornou aktivitu v oblasti tlustého střeva. V roce 2016 Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zařadila extrakt z celých listů aloe do kategorie 2B, tedy možných karcinogenů pro člověka.

Gel z aloe pravé byl při testování na akutní toxicitu shledán netoxickým. Jeho vnější aplikace je možná podle potřeby i vícekrát denně a bez omezení. Byly zaznamenány řídké případy kontaktní dermatitidy, dále erythrema nebo fotosensitivita po vnější aplikaci gelu.

Při domácí přípravě a užívání prostředků z aloe je třeba použít skutečně druh aloe pravá, neboť některé příbuzné druhy jsou jedovaté. K získání gelu k vnější aplikaci se též používá druh aloe stromovitá (Aloe arborescens), který se často pěstuje jako pokojová rostlina. Účinek je obdobný jako u aloe pravé.

ZDROJ: WIKIPEDIE

seznam zboží na eshopu