Brusnice brusinka

Brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea), běžně označovaná jednoduše jako brusinka, je nízký stálezelený keřík z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae). Patří mezi typické rostliny jehličnatých lesů, horských oblastí, vřesovišť a dalších stanovišť s kyselou a na živiny chudší půdou.

Je charakteristická drobnými kožovitými listy, bělavými až narůžovělými zvonkovitými květy a lesklými červenými bobulemi.

Brusinka je rozšířená ve velké části chladnějšího a mírného pásma severní polokoule. Vyskytuje se také v České republice, zejména ve vyšších a chladnějších oblastech.

Co je brusnice brusinka

Brusnice brusinka má vědecký název Vaccinium vitis-idaea L.

Patří do stejného rodu jako například:

• brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus),

• vlochyně (Vaccinium uliginosum),

• klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos),

• klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon).

Jde o nízký stálezelený polokeř až keřík, který vytváří podzemní oddenky a dokáže se díky nim rozrůstat do souvislejších porostů.

Mezi jeho typické znaky patří:

• nízký vzrůst,

• zdřevnatělé větvičky,

• stálezelené kožovité listy,

• bělavě růžové květy,

• červené jedlé bobule,

• preference kyselých půd.

Lidové názvy

V různých oblastech se pro brusinku používala také lidová označení, například:

• kyselinka,

• kalina,

• kalinka,

• červená borůvka.

Některé lidové názvy mohou být regionální a mohou se překrývat s označením jiných rostlin. Pro přesné botanické určení je proto nejspolehlivější vědecký název Vaccinium vitis-idaea.

Botanický popis

Brusnice brusinka je nízký, bohatě větvený stálezelený keřík.

Nejčastěji dorůstá přibližně:

10 až 30 cm výšky.

Nadzemní výhony postupně dřevnatějí a vyrůstají z rozvětveného podzemního systému.

Díky oddenkům se rostlina může vegetativně šířit a vytvářet rozsáhlejší kolonie tvořené geneticky propojenými výhony.

Větvičky

Mladé větvičky jsou:

• zelené až načervenalé,

• jemné,

• později dřevnatějící.

Starší části mají hnědavou až šedohnědou kůru.

Větvičky jsou hustě olistěné a díky celoročně zeleným listům zůstává rostlina nápadná i mimo vegetační sezonu.

Listy brusinky

Listy jsou střídavě uspořádané, malé a kožovité.

Nejčastěji jsou přibližně:

1 až 3 cm dlouhé.

Tvar je:

• vejčitý až obvejčitý,

• na konci tupý nebo mírně zaoblený,

• na okraji často lehce podvinutý.

Svrchní strana listu je:

• tmavozelená,

• lesklá,

• poměrně hladká.

Spodní strana je:

• světlejší,

• matnější,

• často s drobnými tmavšími tečkami.

Právě vzhled spodní strany listu může pomoci při určování rostliny.

Proč brusinka zůstává zelená i v zimě

Brusnice brusinka patří mezi stálezelené dřeviny.

Její listy neopadávají každoročně na podzim jako u většiny listnatých stromů. Jednotlivé listy mohou na rostlině přetrvávat několik vegetačních období.

Kožovitá stavba listů pomáhá:

• snižovat ztráty vody,

• odolávat chladu,

• přežít nepříznivou část roku.

V zimě mohou listy získat tmavší nebo načervenalý odstín.

Květy brusinky

Květy vyrůstají v krátkých koncových hroznech.

Jsou:

• drobné,

• převislé,

• zvonkovité až džbánkovité,

• bílé,

• narůžovělé až světle růžové.

Koruna je srostlá a na konci vytváří několik krátkých laloků.

Květy působí jemně a připomínají malé obrácené zvonečky.

Kdy brusinka kvete

Hlavní období kvetení připadá zpravidla na:

• květen,

• červen,

• podle nadmořské výšky také červenec.

V některých oblastech a za příznivých podmínek může brusinka během roku vykvést částečně znovu.

Díky tomu se někdy mohou na jednom stanovišti objevit současně zralé plody z první vlny kvetení a nové květy.

Opylování

Květy brusinky navštěvuje především hmyz.

Mezi návštěvníky patří například:

• čmeláci,

• včely,

• další druhy opylujícího hmyzu.

Po úspěšném opylení se z květu začne vyvíjet bobule.

Plody – brusinky

Plodem je kulovitá bobule, která při dozrávání postupně mění barvu.

Mladé plody jsou:

• zelené,

• později bělavé až světle růžové.

Zralé brusinky jsou:

• jasně červené až tmavě červené,

• lesklé,

• kulovité,

• zpravidla přibližně 5 až 10 mm velké.

Uvnitř bobule se nachází větší počet drobných semen.

Chuť brusinek

Čerstvé brusinky mají výraznou chuť.

Typicky je:

• kyselá,

• nakyslá,

• lehce nahořklá,

• mírně svíravá.

Kvůli této výrazné chuti se často nekonzumují ve velkém množství samotné, ale zpracovávají se s dalšími surovinami.

Kdy brusinky dozrávají

Plody dozrávají nejčastěji:

• od srpna,

• během září,

• v chladnějších polohách až v říjnu.

Při druhé vlně kvetení se mohou jednotlivé plody objevit také později.

Zralé bobule jsou měkké a mají výrazně červenou barvu.

Původ a přirozené rozšíření

Brusnice brusinka je typickou rostlinou chladnějšího a mírného pásma severní polokoule.

Přirozeně se vyskytuje v rozsáhlých oblastech:

• Evropy,

• severní a střední Asie,

• Sibiře,

• Japonska,

• Severní Ameriky,

• Grónska a dalších arktických a subarktických oblastí.

Patří mezi druhy schopné přežívat také ve velmi chladném klimatu.

Výskyt v České republice

V České republice roste brusinka především:

• v jehličnatých lesích,

• ve světlých borových porostech,

• ve smrčinách,

• na horských svazích,

• na vřesovištích,

• na rašelinných stanovištích,

• na kyselých písčitých půdách.

Častější je zejména ve vyšších polohách a v oblastech s kyselým podložím.

Jakou půdu brusinka potřebuje

Brusinka je typickou acidofilní rostlinou, tedy druhem upřednostňujícím kyselé prostředí.

Vyhovují jí půdy:

• kyselé,

• humózní,

• chudší na minerální živiny,

• dobře propustné,

• mírně vlhké.

Nevhodné bývají zejména silně vápenité půdy.

Podobné nároky mají také další druhy rodu Vaccinium, například borůvka.

Brusinka a mykorhiza

Stejně jako další vřesovcovité rostliny vytváří brusinka vztahy s půdními houbami označované jako mykorhiza.

Houbová vlákna pomáhají rostlině získávat živiny z půd, které jsou:

• kyselé,

• chudé,

• s omezenou dostupností některých minerálních látek.

Tato spolupráce je jedním z důvodů, proč jsou rostliny z čeledi vřesovcovitých dobře přizpůsobené stanovištím, na kterých se jiným druhům daří hůře.

Vegetativní rozmnožování

Vedle rozmnožování semeny se brusinka intenzivně šíří pomocí podzemních oddenků.

Z oddenku vyrůstají nové nadzemní výhony.

Rostlina tak může postupně vytvářet větší souvislé porosty.

Tento způsob rozmnožování je důležitý zejména v prostředí, kde může být klíčení semen pomalejší nebo méně spolehlivé.

Rozmnožování semeny

Semena se nacházejí uvnitř bobulí.

V přírodě je mohou šířit živočichové, kteří plody konzumují.

Patří mezi ně například:

• ptáci,

• drobní savci,

• další lesní živočichové.

Po průchodu trávicím traktem nebo po rozkladu plodu se semena mohou dostat na nové stanoviště.

Brusinka a borůvka – jaký je rozdíl

Brusnice brusinka a brusnice borůvka jsou příbuzné druhy, ale lze je poměrně snadno rozlišit.

Brusinka

Brusinka má:

• stálezelené kožovité listy,

• červené plody,

• nízké husté keříky.

Borůvka

Borůvka (Vaccinium myrtillus) má:

• tenčí opadavé listy,

• zelené hranaté větvičky,

• modročerné plody,

• výrazně barvící dužninu.

Oba druhy mohou na některých místech růst společně.

Brusinka a klikva nejsou totéž

V běžné obchodní řeči bývá pojem brusinka používán také pro plody klikvy.

Botanicky ale nejde o stejný druh.

Brusnice brusinka je:

Vaccinium vitis-idaea.

Klikva velkoplodá je:

Vaccinium macrocarpon.

Klikva bahenní je:

Vaccinium oxycoccos.

Všechny dnes patří do rodu Vaccinium, jde však o samostatné druhy s odlišným vzhledem, prostředím i velikostí plodů.

Klikva velkoplodá

Klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon) pochází ze Severní Ameriky.

Její plody jsou obvykle výrazně větší než plody evropské brusnice.

Právě klikva velkoplodá je hlavní surovinou pro mnoho komerčních výrobků označovaných v angličtině jako:

cranberry.

Na evropském trhu se zpracovává například do:

• džusů,

• sušeného ovoce,

• omáček,

• doplňků stravy,

• ovocných směsí.

Klikva bahenní

Klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos) je nízký plazivý keřík typický pro:

• rašeliniště,

• mokřady,

• kyselá podmáčená stanoviště.

Má tenké plazivé stonky a větší kulovité červené plody.

Starší botanická literatura ji často řadila do samostatného rodu Oxycoccus. V současné taxonomii je však přijímána jako druh rodu Vaccinium.

Jak poznat, co skutečně kupujeme

U výrobků označovaných jako „brusinkové“ je vhodné kontrolovat seznam složek a botanický název, pokud jej výrobce uvádí.

Může jít například o:

• Vaccinium vitis-idaea – brusnici brusinku,

• Vaccinium macrocarpon – klikvu velkoplodou,

• směs různých druhů ovoce.

Výrobky se mohou výrazně lišit také podílem ovoce, množstvím přidaného cukru a způsobem zpracování.

Potravinářské využití brusinek

Plody brusnice brusinky jsou jedlé.

Používají se například:

• čerstvé,

• mražené,

• sušené,

• do džemů,

• do marmelád,

• do kompotů,

• do ovocných omáček,

• do sirupů,

• do nápojů.

Díky kyselé a lehce nahořklé chuti se tradičně kombinují i se slanými pokrmy.

Brusinková omáčka

Ve střední a severní Evropě se brusinky často používají jako doplněk k výraznějším jídlům.

Mohou se podávat například:

• ke zvěřině,

• k některým sýrům,

• k masovým pokrmům,

• k paštikám.

Typická je kombinace kyselé, sladké a lehce nahořklé chuti.

Přesná receptura se mezi jednotlivými zeměmi a regiony liší.

Brusinky ve skandinávské kuchyni

Brusnice má významné místo v kuchyních severní Evropy.

Ve Švédsku jsou známé například lingonsylt, tedy brusinkové zavařeniny nebo omáčky.

Používají se jako příloha k různým tradičním pokrmům.

V severní Evropě bylo zpracování brusinek praktické také proto, že plody dobře snášejí chladné prostředí a byly dostupné ve volné přírodě.

Přirozeně obsažené látky v plodech

Plody brusinek obsahují přirozenou směs rostlinných látek.

Patří mezi ně například:

• voda,

• sacharidy,

• organické kyseliny,

• vláknina,

• polyfenolické látky,

• antokyanová barviva,

• další rostlinné pigmenty.

Konkrétní složení závisí na:

• zralosti,

• lokalitě,

• genetických vlastnostech rostliny,

• době sklizně,

• způsobu skladování,

• zpracování.

Samotná přítomnost určité látky není důkazem konkrétního zdravotního účinku hotového výrobku.

Červená barva plodů

Červené zbarvení zralých brusinek souvisí s přítomností přírodních rostlinných pigmentů ze skupiny antokyanů.

Jejich množství se během dozrávání mění.

Nezralý plod je nejprve:

• zelený,

• bělavý,

• narůžovělý.

Teprve při plné zralosti získává výraznou červenou barvu.

Přirozeně obsažené látky v listech

Listy brusnice obsahují odlišné látkové složení než plody.

V odborné fytochemické literatuře jsou popisovány například:

• fenolické sloučeniny,

• flavonoidy,

• třísloviny,

• arbutin a příbuzné látky.

Obsah jednotlivých látek závisí na:

• stáří listu,

• době sběru,

• geografické oblasti,

• podmínkách růstu,

• způsobu sušení.

Jde pouze o informace o chemickém složení rostliny. Nelze z nich automaticky vyvozovat konkrétní léčebné působení.

List brusinky

Sušený list brusnice se historicky objevuje jako rostlinná surovina v evropském bylinkářství.

Sběr listů je však třeba odlišovat od sběru plodů.

Při nadměrném otrhávání listů může dojít k:

• oslabení rostliny,

• omezení fotosyntézy,

• poškození celého porostu.

V přírodě je proto vhodné respektovat šetrný sběr a pravidla konkrétní lokality.

Historie a tradiční používání

Brusinka má dlouhou historii využívání zejména v severní a střední Evropě.

Používaly se:

• plody jako potravina,

• listy jako rostlinná surovina,

• zavařeniny a omáčky jako způsob uchování úrody.

V historickém bylinkářství byly listům připisovány různé vlastnosti.

Tyto informace představují historický a etnobotanický kontext a nelze je považovat za potvrzení léčebného účinku.

Pěstování brusinky na zahradě

Brusinku lze pěstovat také v zahradě.

Potřebuje však vhodné podmínky, zejména:

• kyselou půdu,

• dostatek organické hmoty,

• pravidelnou vláhu,

• dobrou propustnost substrátu.

Vhodné může být stanoviště podobné tomu, které vyhovuje:

• borůvkám,

• rododendronům,

• azalkám,

• vřesům.

Vhodné pH půdy

Brusinky preferují výrazně kyselé prostředí.

Při zahradním pěstování se používá substrát určený pro kyselomilné rostliny.

Do půdy se podle podmínek přidává například:

• kyselá rašelina,

• jehličnatá hrabanka z legálního a vhodného zdroje,

• vhodný organický materiál.

Při pěstování je důležité vyhnout se silnému vápnění půdy.

Stanoviště

Brusince vyhovuje:

• slunce,

• světlý polostín,

• chladnější prostředí,

• rovnoměrná vlhkost.

Na slunném místě zpravidla lépe kvete a vytváří více plodů, pokud má současně dostatek vláhy.

Příliš suché místo může způsobit:

• zpomalení růstu,

• opad mladých plodů,

• zasychání výhonů.

Mulčování

Při zahradním pěstování pomáhá mulč udržovat:

• vlhkost,

• nižší teplotu půdy,

• stabilnější půdní prostředí.

Použít lze materiál vhodný pro kyselomilné rostliny, například jemnou borovou kůru.

Mulč zároveň pomáhá omezit růst plevelů.

Sklizeň plodů

Brusinky se sklízejí po plném vybarvení.

Zralé plody jsou:

• sytě červené,

• pevné,

• aromatické.

Při sběru v přírodě je důležité:

• nevytrhávat celé rostliny,

• nepoškozovat oddenky,

• respektovat ochranu přírody,

• nesbírat v místech, kde je sběr zakázán.

Ochrana přírody a sběr

Brusinka může být na některých stanovištích početná, jinde jsou její populace malé nebo lokálně citlivé.

Při sběru ve volné přírodě je vhodné:

• sbírat pouze malé množství,

• neničit výhony,

• nepoužívat nešetrné pomůcky,

• ponechávat část plodů živočichům a přirozenému rozmnožování.

Na chráněných územích mohou platit zvláštní pravidla.

Ekologický význam

Brusinka je součástí řady lesních, horských a tundrových ekosystémů.

Její květy poskytují potravu opylujícímu hmyzu.

Plody konzumují například:

• ptáci,

• drobní savci,

• větší lesní živočichové.

Tím zároveň napomáhají šíření semen.

Brusinka v severské přírodě

Ve Skandinávii, Finsku a dalších severních oblastech je brusinka velmi typickou součástí lesní vegetace.

Může vytvářet rozsáhlé porosty v:

• boreálních lesích,

• borových lesích,

• horské tundře.

Její stálezelené listy umožňují rostlině rychle využít krátké vegetační období po roztání sněhu.

Zajímavosti

• Brusinka je stálezelený keřík, takže si listy ponechává i přes zimu.

• Její plody při dozrávání mění barvu ze zelené přes bělavou až na sytě červenou.

• Rostlina se šíří také pomocí podzemních oddenků.

• Patří do stejného rodu jako borůvka i dnešní botanické druhy klikvy.

• Brusinky mají výraznou kyselou až nahořklou chuť.

• V severní Evropě jsou tradiční surovinou pro zavařeniny a omáčky.

• Brusinka upřednostňuje kyselé půdy a vytváří vztahy s mykorhizními houbami.

• Označení „brusinka“ na potravině nemusí vždy znamenat plod Vaccinium vitis-idaea.

Nejčastější otázky

Co je brusnice brusinka?

Brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea) je nízký stálezelený keřík z čeledi vřesovcovitých s červenými jedlými bobulemi.

Kde brusinka roste?

Roste především v jehličnatých lesích, na horských stanovištích, vřesovištích a kyselých půdách severní a mírné části severní polokoule.

Je brusinka stálezelená?

Ano. Její kožovité listy zůstávají na rostlině také během zimy.

Kdy brusinka kvete?

Nejčastěji od května do července.

Kdy dozrávají brusinky?

Hlavní období dozrávání je zpravidla od srpna do října.

Jak chutná brusinka?

Zralé plody mají kyselou, lehce nahořklou až svíravou chuť.

Je brusinka totéž co cranberry?

Ne vždy. Anglické označení „cranberry“ se nejčastěji vztahuje ke klikvě, především Vaccinium macrocarpon. Brusnice brusinka se v angličtině označuje nejčastěji jako lingonberry nebo cowberry.

Je klikva botanicky brusnicí?

Současná botanická klasifikace řadí klikvu velkoplodou i klikvu bahenní do stejného rodu Vaccinium jako brusinku a borůvku. Jde však o odlišné druhy.

Jak poznám skutečnou brusinku ve výrobku?

Nejspolehlivější je botanické označení Vaccinium vitis-idaea v seznamu složek nebo specifikaci suroviny.

Lze brusinku pěstovat na zahradě?

Ano. Potřebuje kyselý, humózní a dobře propustný substrát a dostatek vláhy.

Legislativní upozornění

Informace o potravinách, jejich označování a obchodní prezentace v Evropské unii nesmějí spotřebitele uvádět v omyl.

Výživová a zdravotní tvrzení o potravinách se řídí zejména nařízením (ES) č. 1924/2006.

Bez odpovídajícího právního základu proto nelze u brusinek, brusinkového listu, extraktu, nápoje nebo doplňku stravy automaticky uvádět například tvrzení, že:

• léčí problémy močových cest,

• působí dezinfekčně na močové ústrojí,

• léčí průjem,

• léčí onemocnění žlučníku,

• léčí cukrovku,

• předchází infekcím,

• nahrazuje léčbu konkrétního onemocnění.

Také formulace typu „doplněk určený k léčbě problémů močového ústrojí“ není vhodná pro běžný doplněk stravy, protože doplňky stravy nejsou léčivé přípravky.

Historické používání rostliny, výsledky laboratorních studií ani samotná přítomnost konkrétních rostlinných látek automaticky neopravňují k použití zdravotního nebo léčebného tvrzení.

Je také vhodné přesně rozlišovat mezi brusnicí brusinkou a klikvou, protože jejich plody se v běžné obchodní komunikaci často označují stejným českým slovem „brusinky“.

Tento článek proto obsahuje pouze botanické, potravinářské, pěstitelské, ekologické a historické informace a nepřisuzuje brusince schopnost předcházet nemocem, léčit je ani zmírňovat jejich příznaky.

Shrnutí

Brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea) je nízký stálezelený keřík z čeledi vřesovcovitých, který roste především na kyselých půdách v jehličnatých lesích, horských oblastech a vřesovištích.

Má drobné kožovité listy, bělavě růžové zvonkovité květy a červené jedlé bobule s výrazně kyselou až lehce nahořklou chutí.

Plody se používají především v potravinářství – čerstvé, sušené, mražené nebo zpracované do zavařenin, omáček a dalších výrobků.

Při nákupu je vhodné rozlišovat mezi pravou brusnicí (Vaccinium vitis-idaea) a klikvou velkoplodou (Vaccinium macrocarpon), která je hlavní surovinou mnoha výrobků označovaných jako „cranberry“.

Brusinka je zároveň důležitou součástí chladnějších lesních a horských ekosystémů a poskytuje potravu hmyzu i řadě volně žijících živočichů.