- Štítky blogu
- inforadek
- vláknina
- InfoRadek
- hubnutí
- bolest
- doplňky stravy
- zdravý životní styl
- produkty
- registrace
- z domova
- práce
- MLM
- blog
- Co je co
- Mám problém s
- komentáře
- zkušenosti
- hadice
- zahradní
- DIY
- gumolana
- štíhlá linie
- bolest břicha
- Bronchitida
- cholesterol
- děti
- imunita
- játra
- Prokloub
- Vláknina
- katalog
- výrobky
- global 3000
- G3000
- spolupráce
- body
- peníze
- brigáda
- nákup
- prodej
- budování sítě
- multi
- level
- marketing
- ráno
- BioAktiv
- ILLA
- pitný režim
- HYPO



Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.
- Úvod
- Blog - kecárna
- Co je co?
- Čekanka obecná
Čekanka obecná
Čekanka obecná
(Cichorium intybus) je rostlina patřící do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Je to vytrvalá až jeden metr vysoká bylina s tuhým stonkem. Kvete od července do října, přičemž její květy jsou 3–4 cm široké, obvykle jasně modré, mohou se ale objevit odchylky ve zbarvení, a to od bílé až po bledě růžovou. Rostlinku je možné nalézt ve volné přírodě poměrně hojně v okolí cest, polí, luk, lesů a strání. Vypadá, jako by byla u cesty na stráži, na čekané; odtud německý (Wegwarte) i český název. Podle lidové pověsti je čekanka proměněná dívka, která teskně čeká na návrat svého milého. Kromě oblastí s extrémními životními podmínkami, jako je např. Antarktida a Grónsko, lze říci, že čekance se daří kdekoli na světě.
Čekanka je velice cennou léčivou bylinou. Nezaměnitelnými vlastnostmi oplývají prakticky všechny její části.
Druhy čekanky
V dnešní době jsou známé spíše poddruhy čekanky, které se pěstují cíleně, těmi jsou: čekanka obecná setá, z jejíhož kořene se pražením připravuje všem známá náhražka kávy s názvem cikorka. Kolem roku 1970 vědci zjistili, že kořen čekanky obsahuje až na 20 % inulinu. Od té doby existují teorie, že čekanka má obsah inulinu srovnatelný s obsahem inulinu v cukrové řepě. Inulin je obsažen zejména v rostlinách z čeledi Asteraceae a v běžném potravinářském průmyslu se používá jako sladidlo. Inulin je o 30 % silnějším sladidlem než sacharóza. Inulin je možné hydrolýzou přeměnit na fruktózu či glukózu.
Použití
Čekanka byla spolu s cukrovou řepou a žitem užívána jako ingredience pro výrobu tzv. Mischkaffee (míchané kávy), jež byla hojně vyráběna během tzv. kávové krize (1976–1979) ve východním Německu. V České republice pod názvem Melta.
Z čekankového kořene se vyrábí též sirup, který se používá jako zdravější alternativa cukru. Čekankový sirup má polotekutou podobu a je přirozeně sladký. Lze ho používat nejen do nápojů, ale rovněž pokrmů teplé i studené kuchyně.
Pražená čekanka je také hojně využívána pivovarníky pro vylepšení chuti jejich piva.
Léčivé účinky
Hoste a kol. demonstrovali v roce 2006 možný antiparazitní účinek čekanky proti hlísticím přežvýkavců. Zkrmování čekanky ovcím či spárkaté zvěři v experimentální studii výrazně redukovalo infekci plicnivkami a některými zástupci čeledi Trichostrongylidae.
Kořen
Kořen čekanky je nejvhodnější sbírat brzy na jaře či na podzim předtím, než dojde k přízemním mrazíkům. Po sběru by se měly z kořene pečlivě omýt nánosy půdy. Po očištění se kořen řeže na kousky dlouhé přibližně 15 cm, dále se uloží na stinné, suché a dobře větrané místo, kde se suší při teplotě do 50 °C. Kořen čekanky může dorůstat až do délky 30 cm s průměrem až 15 mm. Z vývaru z nastrouhaného kořene čekanky se dají připravovat nápoje jakožto náhražka v dobách nedostatku kávy (tzv. melta).
Květ
![]()
Nejlepší dobou pro sběr květů je slunečné dopoledne, kdy je květ plně rozvitý.
Včelařství
Čekanka je výborná nektarodárná a pylodárná bylina. Její nektar je namodralý a květu čekanky jej vyprodukuje za 24 hodin 0,36 mg. Jeho cukernatost je 38 %. Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,13 mg. Rostlina včelám poskytuje značné množství pylu, který včely rouskují do světle šedých rousek. Druhový med čekanky je velmi vzácný. Je světle žlutý, s příjemnou chutí a vůní připomínající slunečnicový med. Krystalizuje do hrubých krystalů. Obvykle však bývá med z čekanky součástí letních smíšených medů.
ZDROJ: WIKIPEDIE

